VĚŠTKYNĚ
Jako když vrány k vranám sednou,
hvězdy se v nebi rozhostí.
Neruš je řečí sebestřednou.
Mají dost vlastních starostí.
Padají, září, nebo blednou…
MARTIN
Zamiluji se tisíckrát?
Anebo jednou, už jen jednou?
Anebo nikdy?
VĚŠTKYNĚ
Řeknou: Snad.
MARTIN
Mají-li tvář tak neprůhlednou,
žádná z nich radu nedá mi.
Mýlí se ti, co oči zvednou
k hvězdnému nebi nad námi?
VĚŠTKYNĚ
Ne! Vždyť jen z toho, co je věčné
pochopíš věčnou nutnost dát
v sázku sám sebe. Přijmeš vděčně
svobodný prostor zvaný Snad.
Po každé noci přijde ráno,
po ránu den a pak zas noc.
Jinak nic není předem dáno.
V tom je tvá slabost i tvá moc.
Nečekej ve tmě na kohoutka,
sám to zkus - světlo přivolat.
Pak budeš člověk, a ne loutka.
MARTIN
Povede se to?
VĚŠTKYNĚ
Nevím.
Snad.
